Sběratelství bankovek je označováno jako notafilie. Jedná se o sběratelský obor, na který jsme již poukázali výše. Notafilie je nauka, vědní disciplinu, která bankovky nejen shromažďuje (tvoří sbírku) a popisuje, ale také studuje. Notafilie se do anglického jazyka překládá obvykle jako notaphily nebo také, v zahraniční literatuře jako collecting paper money. Sběratelství bankovek se rozděluje do dvou časových období. První je sběratelství bankovek od roku 1368 do roku 1960/1961 a dále pak sběratelství do roku 1961 do současnosti. S tímto dělení notafilie koresponduje i dělení světových katalogů bankovek, o kterých se zmíníme na jiném místě (katalogizace bankovek).
Vedle notafilie se ve francouzsky mluvících zemích často objevuje termín bonistika (francouzsky bonistics), podobně jako ve státech Skandinavie a také na území Maďarska. Zcela ojediněle, především v minulých letech v době existence měnové unie České a Slovenské republiky (1993) se termín bonistika používal i na našem a slovenském území. Bonistika má však poněkud odlišnou charakteristiku. Podle odborné literatury a encyklopedických výkladů je bonistika sice vnímána jako sběratelství papírových peněz, ale také, a to především, je oborem zabývající se tzv. ratingem(čti rejtink;angl.hodnocení),který vede k výslednému rankingu (angl. pořadí).
Znamená to,že bonistika je spíše než sběratelským oborem ekonomickým nástrojem, jehož úkolem je hodnocení, nejčastěji v podobě tzv. úvěrového ratingu. Ten v podstatě vyjadřuje likviditu dlužníka(emitenta)nebo konkrétního finančního instrumentu,kterým můžou být tzv.ceniny (známky,kolky) nebo cenné papíry (směnky,dluhopisy,akcie aj.). Finanční instrumenty emituje (vydává) instituce (nejčastěji banka) nebo jiný subjekt se zákonným oprávněním.
Notafilie je podobně jako numismatika označována termínem pomocná věda historická.Literární prameny notafilii i numismatiku zařazují do oblasti archeologie. Je na místě podotknout, že notafilie je nesrovnatelně mladší než numismatika. Je to dáno tím faktem, že papírové peníze vznikly později než první mince.
Z hlediska dělení sběratelství je notafilie zařazena do tzv. nominálních sběratelských předmětů. Znamená to, že bankovky nebo jiné papírové platební prostředky mají svoji konkrétní nominální hodnotu, která se s ohledem na ekonomický vývoj může měnit. Snížení kupní síly peněz obecně označujeme jako inflaci. Její úroveň a změnu cenové hladiny peněz sleduje tzv. míra inflace. Opakem inflace je deflace, což je absolutní meziroční pokles cenové hladiny. Obvykle se deflace měří indexem spotřebitelských cen.
Pokud hovoříme o anatomii či identitu bankovek, je potřebné mít na paměti, že nelze konkrétní bankovku chápat jako učebnicový příklad nebo vzor. Je to dáno tím, že existuje celá řada doplňujících technologií při výrobě bankovek, které jejich anatomickou mapu zásadním způsobem ovlivňují.
Primárně se bankovky rozdělují na papírové a plastové. Plastové bankovky mají charakter bankovek polymerových nebo bankovek hybridních a také bankovek durasafových (hybridní polymer). Rozhodujícím faktorem při klasifikaci plastových bankovek je procentuální zastoupení biaxiálně orientovaného polypropylenu v bankovní hmotě. Mapa aversu i reversu bude zcela odlišná u bankovek polymerových nebo hybridních, které svoji ochranu mají často posílenou o polymerové nebo durasafové okno. V současné době se rozlišují tři základní typy materiálů, používaných při výrobě bankovek. Nejvíce rozšířeným je bankovní papír, obsahující primárně bavlněná vlákna v různém poměru a množství na cm2 po celé ploše bankovek. Zpravidla se udává hodnota 0.08 – 0.09 g/cm2. Složkou bankovního papíru mohou být kromě bavlněných vláken také vlákna lněná nebo vlákna rýžová. Protipólem tohoto typu papíru je materiál, označovaný jako hybridní substrát, užívaný v určitém množství (mg nebo g/cm2) v klasickém bavlněném bankovním papíru. V případě převahy nebo určitého množství hybridního substrátu hovoříme konkrétně o plastových bankovkách. Ty se potom podle podílu hybridního substrátu rozlišují na polymerové (až 25% hybridního substrátu a až 75% biaxiálně orientovaného polypropylenu; dále v textu BOPP), hybridní bankovky (až 70% hybridního substrátu a pouze do 30% BOPP) a durasafové bankovky (85% hybridního substrátu a maximálně do 15% BOPP).
Technickou pomůckou pro odlišení polymerových a hybridních bankovek je skladba bankovní hmoty. Polymerové bankovky jsou jemné, velmi tenké a v podstatě bez zvukových efektů. Velice často jsou doplněny polymerovým oknem nebo okny. Hybridní bankovky jsou hmotnější, silnější, zvučné a jen zřídka mají na své ploše polymerová okna.
Polymerové i hybridní bankovky tiskly novou technologií zpočátku pouze dvě společnosti; Papierfabrik Louisenthal, spadající pod společnost Giesecke & Devrient (G & D; Německo) a De La Rue (DLR) z Velké Británie. Bezpečnostní prvky tištěné na bankovkách společností G & D a DLR jsou nazývány verifeye (=verifikace; identit) respektive optiks. Polymerní bankovky se objevují již v roce 1988 v Australii (Pick#49a – b; emise 1988 Bicentennial of Settlement in Australia Commemorative Polymer Issue). Pro zajímavost doplňujeme, že konkrétně zmiňovaná Australie přešla výhradně na polymerní bankovky emisí z období let 1992 – 1999 (1992-1999 Polymer - Without Printed Names Below Portraits Issue). Od roku 1991 do současnosti na užívání výhradně polymerových nebo hybridních bankovek přešla řada zemí z celého světa(Gambie,Zambie,Kapverdy,Jamajka[emise 2013-2014 Hybrid Substrate Issue], Papua Nová Guinea a mnohé další). Je pochopitelné, že anatomická plocha na straně aversu i reversu je odlišná u bankovek polymerních a hybridních ve srovnání s mapou klasické papírové bankovky. V současné době jsou jak polymerní tak také hybridní bankovky doplněny celou řadou ochranných prvků, které u klasických papírových bankovek nenalezneme. Pro určení identitu konkrétní bankovky jsou však podstatné. Jako příklad uvádíme vývoj v ochraně bankovek díky polymerovým oknům.
Nejprve u bankovek bylo použito jedno polymerové okno bez potisku nebo vloženého portrétu, nominálu či nějakého jiného symbolu (Guatemala 1 quetzal; Pick#109a; 2006). Postupem času se jednoduchá okna výrazně mění (Guatemala 5 quetzales; Pick#12a-b; 2010-2012),včetně jejich kolorizace.
Současné polymerové bankovky ve své bankovní hmotě mají mnohdy dvě polymerová okna bez detailnějšího obsahu, nebo jedno z oken může být tzv. metalizované a v druhém oknu jsou uvedeny důležité údaje či vzory, charakteristické pro identit konkrétní bankovky, včetně uvedené číselné nominální hodnoty (Kanada 20 $; Pick#111a; 2015).
Vzájemný vztah technologií (papírové a hybridní či polymerové bankovky) se uplatňuje při hodnocení tzv. indexu délky užívání bankovek nebo jejich odolnosti v časové rovině. Zcela obecně lze hovořit o délce doby, po kterou mohou bankovky v oběhu působit, než budou pro vysoký stupeň opotřebovanosti z téhož oběhu staženy. Nejčastěji se doba použitelnosti bankovek (průměr s ohledem na konkrétní typ bankovky a nominální hodnotu) při běžném užívání stanovuje na 8 měsíců. Stav bankovek se udává rovněž pomocí tzv. folds coefficient (FCf; záhybový koeficient). Studie FCf uvádějí hodnotu „počtu ohnutí“ na průměrnou úroveň 1900 (1200 – 2600). Níže použijeme některých odkazů, které máme k dispozici z knihy, která byla vydána v souvislosti se světovým kongresem, který se konal v květnu 2016 ve Washingtonu a který byl zaměřen na nové technologie, používané při výrobě bankovek. Na kongresu jsme měli možnost prezentovat naše výsledky týkající se identitu bankovek.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
polymerová bankovka Nového Zélandu s metalizovaným polymerovým oknem (centrální metalizace) z roku 2016 (Pick#194a)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
